Antonín Klatovský - Klatovský se nevzdává

Jihočeské Božetice pokryla na přelomu roku slušivá sněhová peřina a vesnička nedaleko Milevska působila na první pohled ospale. U Klatovských také kamna příjemně hřála, ale jinak bylo jasné, že tady se v zimě žije jinak. Od prosince do března, kdy se jezdí ledová plochá dráha, je tahle rodina prostě ve svém živlu.

Do historie ledových oválu se skvěle zapsal už Antonín Klatovský senior, vicemistr světa a koncem osmdesátých a devadesátých letech výrazná opora naší reprezentace. Po něm převzali rodinnou štafetu jeho synové. Nejprve Antonín junior a teď také o tři roky mladší Honza. Anton je už šestým rokem naše ledařská jednička. Má bronzovou medaili z mistrovství světa družstev, kterou získal v barvách týmu Evropy, ale ve finále jednotlivců se to v poslední době nějak zadrhlo.

 

Jawa v novém hávu

Po dvou nadějných sedmých místech v letech 2001 a 2002 se jezdec divišovské Jawy v dalších světových finále do první desítky už nevyšel.„Nevím, co se stalo, ale titul mistra světa jsem nevzdal. Proto jsem se v přípravě na letošní sezonu nejprve ohlédl dozadu a rozhodl se vrátit do doby, kdy se mi nejvíce dařilo. Tehdy jsem jezdil motor s dlouhým zdvihem, a tak nyní prvním krokem byla změna motoru. S tím jsem byl dvakrát sedmý a jezdí ho většina světové špičky. Já se před čtyřmi lety rozhodl pro krátký zdvih. Myslel jsem si, že bude víc vyhovovat mému jezdeckému stylu. Motor se víc točil, byl ostřejší. Jenže výsledky nebyly,“ poznamenal Anton. Současně mu v Jawě připravili nový rám, ve kterém je motor posunutý dopředu, blíž k motoru je i převodovka, takže se změnilo těžiště, které je nyní víc na předním kole. Hodně se pracovalo i na dalším odlehčení stroje. „Naším cílem bylo, aby motorka šla po startu lépe dopředu. Z motocyklu jsme sundali osm kilo. Především jsme šetřili na plastech, ale v Jawě třeba vyrobili i hák pro nohu z lehčího materiálu. Nemáme ani primární řetěz, místo něho je řemen, který současně zvedl výkon motoru asi o tři koně. Jedu menší jednadvaceti palcová kola,“ prozradil Anton. Výsledek ale nestojí pouze na motocyklu a jak Anton říká, z padesáti procent to je záležitost jezdce. Proto tak na sobě zapracoval. „O něco jsem zhubnul a hlavně se snažil trénovat a závodit. Bez toho to nejde. Když se mi v mistrovství světa před čtyřmi roky dařilo, tak jsem o jízdě moc přemýšlet nemusel, šlo to samo. Věřím, že se to vrátí,“ doplnil Antonín Klatovský.

 

Rusko, škola života

Přípravu zahájili v prosinci s bráchou v Rusku. Čekalo je pět tisíc kilometrů na trase Moskvě - Ufa - Kamensko-Uralsk. „Tohle zimní cestování k ledům patří. U nás se snad pojedou dva závody domácího mistrovství, ale na Urale se závodí celou zimu. Také se Kamensko-Uralsk, který má na šest set tisíc obyvatel, stal v současné době hlavním centrem ruské ledové ploché dráhy. Odtud pocházejí mistři světa Krasnikov a Vitalij Chomičevič a také výborní bratři Ivanovové. Od nás je to pět tisíc kilometrů a jeli jsme tam tři dny. Zimní pneumatiky, sněhové řetězy a lopata, to patří k výbavě, ale musím říct, že naši cestáři se od těch ruských mají co učit. Jediným problém jsou hranice. Tentokrát jsme tam uvízli asi na deset hodin, než se všechny papíry vyřídily. Zpátky nás zase zdržela razítka. Na potvrzení o našem pobytu dali pořadatelé místo hranatých razítek kulatá a byl problém. Přesto ale do Ruska jezdím na závody rád. Mají výbornou diváckou kulisu, letos tam bylo opět na deset tisíc fanoušků, dráha je pečlivě upravená a hlavně závodníků si tam váží. Tam je to možná nejvýznamnější motoristická disciplína, ve které pravidelně každý rok získávají tituly mistrů světa. Nedivím se, protože se věnují výchově mladých jezdců a mají perfektní podmínky pro přípravu. Počet závodníků asi o něco klesl, ale stále je to kolem čtyř set jezdců a z téhle základny se dá vybírat,“ Anton absolvoval dva závody. V prvním byl pátý, ve druhém čtvrtý. „V té konkurenci to byl dobrý výsledek. Spokojen jsem byl i s motorkou. Na podzim bych se chtěl do Ruska rozjet ještě o měsíc dřív,“ řekl Anton. Po vánocích odjel do Švédska na tradiční Pohár Santa Clause, ale tam se mu už tolik nedařilo. Čekal víc než celkově sedmé místo. „Motorka fungovala, ale mě to nešlo. Ve Švédsku bylo tepleji než v Rusku, dráha byla měkčí a já nejel tak na hraně. Zřejmě jsem se podvědomě bál pádu a zranění. Přitom starty mě šly,“ komentoval Anton, ale myšlenkami už byl u mistrovství světa.

 

Šance v družstvech

Prvním krokem na cestě do finále bude pro Antona čtvrtfinále v rakouském Saafeldenu v polovině ledna. Týden před tím si sice udělal v závodě v rakouském St.Johannu výron kotníku po kolizi s domácím Skabrautem, ale o tom, že by vzdal souboj se světovou špičkou vůbec neuvažoval. „Kdyby mě tam měli dovézt na vozíku, tak pojedu. Nemusím postoupit, ale nad tím nepřemýšlím. Mým cílem je finále, které má letos pouze dva závody. První je v Saraňsku a na zdejší strašně dlouhou dráhu se s novým motorem moc těším. Druhé finále se jede v Assenu a také tam je sto metrů dlouhá rovina a už jsem tam byl jednou druhý. Po Assenu nás čeká ještě světový šampionát družstev a pokud se chytí brácha nebo Honza Pecina, nejsme bez šancí,“ dodal Antonín Klatovský.

Karel Malina Foto: Pavel Fišer a autor