Clay Regazzoni

Regazzoniho poslední havárie

V polovině prosince jel někdejší tovární pilot Ferrari Gianclaudio Regazzoni (67) do klubu veteránů v italské Spezii. Byl relativně zdravý, protože den předtím absolvoval lékařské vyšetření. Přesto však nedojel: jeho Chrysler Voyager se u Fontevia nedaleko Parmy střetl v rychlosti více jak 100 km/h se zadní částí kamionu. A milovník žen i rychlých aut tuto havárii tentokrát nepřežil. I když jich během kariéry prožil bezpočet...

Mrňavé Švýcarsko do formule 1 dosud dodalo více jak 20 jezdců. Pouze šest jich však získalo nějaký ten bod (Rudi Fisher, Clay Regazzoni, Silvio Moser, Marc Surer, Jo Siffert a Emmanuel de Grafenried), a svět si z nich daleko nejvíc pamatuje toho, jemuž i jeho kolegové v F1 říkali Nezničitelný. Syna majitele obchodu s oděvy v Mendrisiu a vyučeného autočalouníka Claye Reggazoniho. Právě on byl se šesti maranellskými sezonami po Michaelu Schumacherovi jezdcem s nejdelším služebním poměrem u Ferrari.
Než populární Rega zakotvil za volantem závodního automobilu, vyzkoušel snad kdejaký zimní i letní sport, a když začal závodit, měl na něho silný vliv jeho krajan Silvio Moser, který se snažil v F1 uspět s konstrukcí Belasi, což nebylo nic jiného, než přepracovaný Brabham. A také italští bratři Pederzzaniové, zakladatelé a majitelé týmu Tecno, který to na počátku sedmdesátých let dotáhl až do F1.
Reggazoniho kariéra byla odjakživa lemována nejrůznějšími haváriemi i kolizemi. A na ty, které zažil při závodech F3 a F2 se nezapomínalo ještě dlouho poté. Například na známou kolizi s Britem Chrisem Lambertem v Zandvoortu, který s vozem vletěl do diváků a zahynul (Rega byl dodatečně shledán nevinným), nebo na závod F3 v Monte Carlu, při němž s monopostem, nezraněn, Švýcar doslova projel pod svodidly...
Jeho první angažmá u Ferrari se moc nepovedlo a s F1 se ani nesvezl, při tom druhém sváděl souboj o místo v monopostu F1 s domácím Ignazio Giuntim a i když uspěl, díky jeho divoké jízdě – hraničící často s tou nesportovní – ho Enzo Ferrari z týmu vypoklonkoval. A tak se Reggazoni spolu s mladým a zadluženým Rakušanem Laudou v sezoně 1973 objevil v britském týmu BRM. Tam na sebe upozornil jen pole position hned v prvním závodě a pak také tím, že nebýt Hailwooda, který jej po kolizi s domácím milovníkem koček Dave Charltonem v bezvědomí vytáhl z hořícího vozu, nejspíš by v Kyalami uhořel. A nakonec i slušnou hádkou s majitelem týmu Louisem Stanleyem. Po sezoně se však stalo neuvěřitelné a Enzo Ferrari tohle duo od BRM kompletně angažoval v Maranellu. A Reggazoniho třetí angažmá u vzpínajícího se koníka se konečně povedlo...

Indianapolis i Dakar
Ve vztahu otec-syn, byl ovšem časem preferován mladý Lauda a Regazzoniho maranellské dny byly nejspíš definitivně sečteny poté, co se v britské GP 1975 střetl s týmovým kolegou Laudou. Tehdy Švýcar odešel k Ensignu a v následující britské GP zažil něco dosud nepoznané: se slabým vozem se nekvalifikoval do závodu! Představil se ovšem i v Indy a jeho navštívenka, kterou v nejslavnějším americkém závodě předložil byla pro něho typická: během kvalifikace dvakrát havaroval a totálně zrušil svůj vůz. Přesto se ale do závodu 500 mil kvalifikoval...
Angažmá u amerického týmu F1 Shadow mu přišlo jako zlý sen, ale když mu předložil smlouvu Frank Williams, Regazzoni zažil velký comeback. A svému novému zaměstnavateli i jeho arabským sponzorům (byla mezi nimi i rodina Bin Ladina) přinesl v GP Velké Británie první vítězství.
V roce 1980 se ještě jednou vrátil k týmu Ensign, ale při GP USA v Long Beach se mu v 51. kole zlomil brzdový pedál, jeho vůz narazil do betonu a Švýcar na spodní část těla ochrnul. Ani ve své „vozíčkové éře“ se však nevzdal, se speciální úpravou absolvoval řadu nejrůznějších závodů a v roce 1988 dokonce vyrazil za volantem kopřivnické Tatry do automobilového Dakaru. Tak, jak bylo Regazzoniho zvykem: vyhrál prolog....

Gianclaudio „Clay“ Regazzoni
1963 – 1965 - začal svou závodní kariéru ve slalomu a v závodech do vrchu s vozem Austin Healey, později s Mini Cooper S a Hondou 600. Na okruzích se prezentuje ve vozech de Tomaso a Brabham.
1966 – závodí s monopostem Brabham v F2 i F3
1967 – s vozem Tecno F3 vítězí v Madridu
1968 a 1969 – s vozy Tecno a později Ferrari v ME formule 2 pokaždé šestý
1970 – mistr Evropy formule 2 (Ferrari), debut v F1: výhra ve čtvrtém závodě – GP Holandska a v MS třetí
1971 – F1 s Ferrari (v MS sedmý), mimo to výhra v nemistrovském Závodě mistrů F1 v Brands Hatch a Redmanem v 9hodinovce v Kyalami
1972 – F1 s Ferrari (v MS šestý), mimo to výhra v 100 km Monzy (Ickx) a v 9hodinovce Kyalami (Merzario)
1973 – F1 s BRM (pole position v Argentině, šestý v Brazílii a Rakousku, v MS 17.)
1974 – F1 s Ferrari (v MS druhý)
1975 – F1 s Ferrari (výhra v GP Itálie, v MS pátý), mimo to výhra v nemistrovské GP Švýcarska v Dijonu
1976 – F1 s Ferrari (výhra v GP USA, v MS pátý)
1977 – F1 s Ensignem (pátý na Monze a ve Watkins Glen, v MS 17.), mimo to účast v 500 mil Indy (po problémech s nádrží paliva klasifikován jako 30.) 1978 – F1 s Shadows, nejlepší umístěním páté místo v GP Brazílie, v MS 16.
1979 F1 s týmem Williams (výhra v Silverstone, v MS pátý)
1980 – F1 s vozem Ensign, těžký úraz v Long Beach

Kariéra F1
Regazzoni odjel s vozy Ferrari, BRM, Shadow, Williams a Ensign 132 GP závodů, v nichž získal 215 bodů, pět výher, pět pole position, 15 nejrychlejších kol a 28 pódií. Šestkrát se do závodu F1 nekvalifikoval (jednou s vozem Ensign a pětkrát se Shadow), 361 kol (1856 km) strávil ve vedení závodů F1 a v roce 1974 se stal vicemistrem světa (tři body za vítězným Emersonem Fittipaldim).